Stránky byly naposled aktualizováný 6.8.2017 v 19:25
Akce, události, oznámení, pozvánky…
  • 21.8.2017 – Pěší pouť na Velehrad - Pořadatel: Poutní bratrstvo sv. Anny – – začátek: 12:30,
  • 2.9.2017 – Zahájení školního roku - Pořadatel: Kulturní komise – – začátek: 17:00,
  • 7.10.2017 – Posvícení - Pořadatel: Obec Morašice – – začátek: N/A,
  • 22.10.2017 – Dovednost a um Morašických - Pořadatel: Knihovna – – začátek: 14:00,
  • 1.12.2017 – Výroba Vánočních ozdob - Pořadatel: Knihovna – – začátek: 17:00,
  • 1.12.2017 – Výroba adventního věnce - Pořadatel: Kulturní komise – – začátek: 17:00,
  • 13.12.2017 – Obchůzka Lucky po vsi - Pořadatel: Kulturní komise – – začátek: 17:00,
  • 17.12.2017 – Otevírání betlému - Pořadatel: Obec Morašice – – začátek: 15:00,
  • 24.12.2017 – Zpěv koled u betlému - Pořadatel: Občané obce – – začátek: 20:30,

Na svých toulkách po vlastech českých se Jaroslav Hašek, dostal i do Znojma a okolí. Píše o tom v Dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona. Jak Hašek pí­še, do Znojma se dostali cestou z Jihlavy přes Třebíč, a zmiňuje se i o obci Marušice (Morašice?). Po­tom se v dalších kapitolách zmiňu­je o Znojmu a co zde zažili. Z popisu událostí je zřejmé, že se jeho návštěva odehrá­la v létě, protože Hašek se zmiňuje o znojemských okurkách a nazývá je velice něžně „ znojemské okurčičky“.

V Marušicích na Moravě…

Do Marušic přišli jsme okli­kou. Z Jihlavy šli jsme na Třebíč a odtamtud řízením božím došli jsme do Marušic. Na cestě nepotkalo nás nic zvláštního, jen za Třebíčem, ro­dištěm slavných sociálně demokra­tických vůdců Šmeralů, zastavili nás dva četníci. V Třebíči ztratil se totiž ruční košík na prádlo a černi­ci mysleli, když uviděli, že podob­ný vleče upocený Wágner, že mají před sebou bandu zlodějskou.

Teprve, když jsme se legiti­movali a místo dámských kalhot odkryl Wágner své podvlékačky v koši, bylo nám uvěřeno, že ne­krademe ruční košíky s prádlem, a v dobré náladě, že naše nevin­nost vyšla najevo, přišli jsme do Marušic. V Marušicích, obci, kte­ráž jest od Znojma asi třicet kilo­metru vzdálena, jest 400 obyvate­lů. Toto obyvatelstvo nemá takřka žádné spojení s okolními obcemi.

Přes Marušice neve­de ani říšská, ani zem­ská, ani okresní silni­ce, ale v Marušicích ma­jí místní odbor Klubu tu­ristů, okrašlovací spolek a spolek pro povznese­ní návštěvy cizinců. Sa­motnou vesnici nikdo ne­najde, a to nejvíce mrze­lo tamějšího učitele, který po smrti zdejšího řídícího přišel sem z Brna. Šťast­nou náhodou byl sem do­sazen na malou farku no­vý kaplan, taktéž z Br­na, a během roku snaži­li se oba dva mladí mužové z Marušic udělat místo, do kterého by se hrnuly zástupy turistů ze všech dí­lů světa. A jako se inzerují boty, in­zerovali učitel i kaplan toto místo

těch: “Kdo chce se pokochati pří­rodními krásami uprostřed historic­kých památek, zajeď do Marušic. V místě odbor Klubu českých tu­ristů, spolek okrašlovací a spolek pro povznesení ná­vštěvy cizinců”. Z nejbliž­ší stanice je tam však de­set hodin cesty. – Tak uply­nuly jedny, uplynuly druhé prázdniny a o Marušice ne­zavadil nikdo cizí. Až ko­nečně objevili jsme se tam my. V obecním hostinci se­děli jsme při nějakém mi­zerném venkovském pivu, z něhož jsme lovili mou­chy, a na otázku hostinské­ho, jak dlouho se zde hod­láme zdržet, odpověděli jsme, že hned zas půjdem dál. Zatím okny dívalo se na nás udiveně všech 96 dětí z ves­nice. Pak se za okny ozvalo z dět­ských hrdel hromové „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus” a do hos­tince vstoupil pan učitel s panem kaplanem. Šli přímo k nám, poklo­nili se a učitel promluvil k nám ra­dostným hlasem: “Dovolím si vás, ctěné pány turisty, uvítat jako před­seda místního odboru Klubu turis­tů, jednatel okrašlovacího spolku a místopředseda spolku pro povzne­sení návštěvy cizinců.”

A kaplan s modrýma očima měkce zahovořil: “Máme z vás vel­kou radost, pánové!”

A vtom již do dveří vkročil ně­jaký výrostek a vítězoslavně vy­křikl: “Ten žebřiňák je volný, pa­ne učiteli!”

„Tak pojďte, pánové, pojď­te,” zvolal kaplan a strkali nás ven k žebřiňáku, do kterého byla zapra­žena jedna kobyla a jedna kráva. Na žebřiňáku bylo zatím mistrně připevněno pět židli, přivázaných provazy k žebřinám. Silný, rame­natý čeledín chytil znáš každého vzadu za kalhoty a za krk a vsa­dil nás na židli. Totéž učinil s pa­nem kaplanem a s panem učitelem. Spousta dětí, jakmile čeledín vy­křikl ,hyjo’- zvolala opět „Pochvá­len buď Pán Ježíš Kristus” a podiv­nou cestou úvozovou mlátili jsme se na nějaký kopeček. Když jsme tam přijeli, zastavil se žebřiňák, če­ledín zas nás všechny obratná postavil na zem a pan učitel s panem kaplanem vedli nás k velkému kamenu, který byl namalován hlinkou na červeno. Pan učitel smekl, kaplan smekl, čeledín smekl, my jsme smekli také.“zde ctění pánové, na tomto kameni seděl svatý Cyril a Metoděj.“

„Dovolte”, řekl jsem skrom­ně, „kde prosím seděl svatý Cyril: na levé straně nebo na pravé straně?

A pak bych si přál vědět, kde seděl svatý Metoděj. Nalevo nebo napravo?”

„Dle našeho historického zkoumání”, řekl pan učitel, „seděl zde jen svatý Cyril, kdežto svatý Metoděj stál támhle na tom druhém kameni.” – Ten byl natřen modře. Šli jsme k němu s hlavou nepokry­tou a s úctou dívali jsme se na zbru­su nově vyhloubené obrysy boty nějakého sedláka. Ty obrysy byly natřeny eisenlakem.

„ To ale není všechno, pánové, počkejte, až vyjedeme támhle ten druhý kopeček,” řekl kaplan.

A opět jsme se mlátili na žeb­řiňáku cestou dolů a nahoru a zas nahoru a dolů, až konečně po dlou­hém utrpení dorazili jsme na vyvýšeninu, uprostřed které ležel v ze­mi velký balvan, natřený bíle. Zas jsme smekli a seskupili se kolem toho balvanu. Slova se ujal kaplan: „Zde, pánové, na tomto kameni se­děl Napoleon, než se svým voj­skem odtáhl na Slavkov,”

Kubín zaškrábal se na hlavě a řekl: „Dovolíte, pánové, zde je jistá mýlka. Zabýval jsem se dlouho dě­jepisem a zabývám se jím posud a o zdejší krajině jsem též mnoho če­tl a mnoho studoval; a slavní čeští dějepisci, kteří taktéž studovali tu­to otázku, došli k tomu názoru, že vlastně tady, co měl sedět Napole­on, stál svatý Metoděj a Napoleon seděl na tom kamenu, co měl se­dět svatý Cyril, a svatý Cyril stá! na tom kameni, kde měl stát svatý Metoděj.” —

Kdybyste tedy, dra­zí přátelé u Zlatého litru, četli, že se kaplan a učitel v Marušicích zbláznili, nic \ se z toho nedělejte, neboť bude to zcela přirozené. Měli po okolí ještě mnoho historických kamenů a my jsme jim je všechny popletli, takže oni po našem od­chodu naprosto neví, zdali Napoleon seděl na místí, kde odpočíval Ámos Ko­menský, anebo zdali stál na svatém Cyrilu, zatímco na něm klečel svatý Metoděj. Další dopis z misionář­ské pouti Z Vídně dne…


Slavnému výkonnému výbo­ru strany mírného pokroku v me­zích zákona

Powered by Ajaxy
Kalendář
Srpen 2017
Pondělí Úterý Středa Čtvrtek Pátek Sobota Neděle
31.7.2017 1.8.2017 2.8.2017 3.8.2017 4.8.2017 5.8.2017 6.8.2017
7.8.2017 8.8.2017 9.8.2017 10.8.2017 11.8.2017 12.8.2017 13.8.2017
14.8.2017 15.8.2017 16.8.2017 17.8.2017 18.8.2017 19.8.2017 20.8.2017
21.8.2017

Kategorie: Rok 2017Pěší pouť na Velehrad - Pořadatel: Poutní bratrstvo sv. Anny

Pěší pouť na Velehrad - Pořadatel: Poutní bratrstvo sv. Anny
22.8.2017 23.8.2017 24.8.2017 25.8.2017 26.8.2017 27.8.2017
28.8.2017 29.8.2017 30.8.2017 31.8.2017 1.9.2017 2.9.2017

Kategorie: Rok 2017Zahájení školního roku - Pořadatel: Kulturní komise

Zahájení školního roku - Pořadatel: Kulturní komise
3.9.2017